Velký trávník a Želví rybník
SiteEdit
Nádrž Yorkville systému Croton Aqueduct (známá také jako Dolní nádrž nebo přijímací nádrž) byla postavena v roce 1842 pro zásobování města pitnou vodou. Obec York Hill byla kvůli vytvoření nádrže vysídlena a obyvatelé se přestěhovali do severozápadní vesnice Seneca Village, která byla sama zbourána při výstavbě Central Parku v 50. letech 19. století. Nádrž byla naplněna do hloubky 34 stop (10 m) počínaje 27. červnem 1842. Nádrž zabírala prostor mezi příčnými silnicemi na 79. a 86. ulici, měla rozměry 1 826 × 836 stop (557 × 255 m) a objem nejméně 150 milionů amerických galonů (570 000 000 l). Nádrž byla obehnána kamennou opěrnou zdí, jejíž část je dodnes patrná poblíž příčné silnice na 86. ulici.
V plánu Egberta Vieleho na Central Park, jehož odmítnutí bylo podnětem k soutěži o návrh z let 1857-1858, stavební inženýr „považoval nádrž za hodnou pozornosti jako významný inženýrský počin a jeho plán ji zdůraznil tím, že ke zdem přidal terasu, z níž mohli diváci pozorovat vojenská cvičení“. Zastánci naturalistických plánů v soutěži navrhovali „‚vysázet‘ hranice parku a ‚ošklivé‘, ‚umělé‘, ‚nehezké‘, ‚příšerné‘ a ‚nesourodé‘ rozptýlení nádrží, aby se posílil pocit přírodní rozlohy“. Nad jihozápadním rohem nádrže se tyčila skála Vista, na jejímž vrcholu byl v roce 1869 postaven zámek Belvedere. Po dokončení Central Parku sloužila Dolní nádrž jako doplněk Horní nádrže, nyní nádrže Jacqueline Kennedy Onassis.
DesignEdit
Po dokončení soustavy nádrží Croton-Catskill v prvním desetiletí 20. století se Dolní nádrž stala nadbytečnou. Již v roce 1903 se objevily plány na zakrytí nádrže za účelem vytvoření dalšího rekreačního prostoru a v roce 1910 začal komisař parku Charles Bunstein Stover prosazovat odstranění nádrže. I přes dlouholeté popichování však komisaři Catskill Aqueduct nechtěli přenechat své nemovitosti městu.
Pro lokalitu byla navržena řada projektů na způsob City Beautiful. To ztělesňovala zakázka Výboru pro oslavy Catskillského akvaduktu na návrh významného beaux-artového „společenského“ architekta Thomase Hastingse. Henry Fairfield Osborn místo toho lobboval za formální kočárovou cestu, která by spojila jeho Americké přírodovědné muzeum s Metropolitním muzeem umění. Další plány pro tuto lokalitu počítaly s přistávacími plochami pro letadla, budovou opery, rozhlasovou věží, sportovními arénami, podzemním parkovištěm a mauzoleem pro skladování filmů:116
Tyto plány byly na jedné straně odsouzeny jako zásahy ze strany ochránců parků chránících Olmstedův rustikální plán a na druhé straně jako elitářské ze strany populistických zastánců organizované rekreace, kteří plánovali hřiště a lázně pro městskou chudinu. Město schválilo Hastingsův plán v roce 1917. S rostoucí intenzitou první světové války se však v Central Parku mezi listopadem 1917 a únorem 1918 vystřídalo pět parkových komisařů a Hastingsův plán byl administrativou starosty Johna Francise Hylana zrušen.
V roce 1922 Hastings svůj plán přepracoval na rekreační centrum a památník vojákům z první světové války, což splňovalo jak požadavky na krásu města, tak na rekreaci v místě nádrže. V polovině 20. let 20. století populistické skupiny a noviny veřejně volaly po rozšíření rekreačních prostor. Zejména deník New York Daily News publikoval sérii článků, v nichž obhajoval různá využití přijímací nádrže. Přesto se tato otázka zpolitizovala. Hastingsův návrh památníku z první světové války, který byl stále více spojován s Hylanovou politikou, byl kritizován mnoha Hylanovými odpůrci a ztratil ještě větší podporu, když Hylan navrhl na tomto místě centrum scénických umění. Hastings prohlásil, že pokud by se od plánu památníku upustilo, prostor by přišel vniveč, a v roce 1925 městská odhadní komise památník předběžně schválila.
V prosinci 1925 vznikla Central Park Association, jedna z několika skupin, které se zasazovaly o zlepšení Central Parku.115-116 Postavily se proti památníku a následně se jim podařilo zvrátit souhlas města s památníkem. Současně během pozemkového boomu, který zaplnil Pátou avenue a Central Park West luxusními bytovými věžemi pro bohaté, vzniklo Sdružení pro Pátou avenue. Toto sdružení se rovněž postavilo proti památníku na nádrži, protože se domnívalo, že přispívá k úpadku Central Parku. Třetí skupina, Občanská unie. podpořila návrh města na zasypání přijímací nádrže. Mezitím syn Fredericka Law Olmsteda Frederick Olmsted mladší spolupracoval s harvardskou knihovnicí Theodorou Kimball Hubbardovou na shromažďování dokumentů Fredericka staršího. Výsledná publikace povzbudila ochránce přírody, kteří chtěli, aby byla nádrž přebudována na přírodnější oblast. To v kombinaci s navýšením rozpočtu na parky starostou Jimmym Walkerem vedlo k malému generálnímu vyčištění Central Parku, ale také ke zrušení památníku.
Výstavba a otevřeníEdit
Nádrž se začala napouštět v lednu 1930. Projekt si vyžádal vysypání 1 000 000 kubických yardů (760 000 m3) zeminy do odstavené nádrže, které mělo být dokončeno do jednoho roku. V dubnu téhož roku navrhla Americká společnost krajinářských architektů, newyorská pobočka (ASLA), aby se na místě bývalé nádrže vytvořila zatopená louka a jezero. V červnu 1930 město přijalo plán předložený ASLA na velký travnatý ovál, jehož okraje zjemňovaly stromy vysázené v trsech uvnitř i vně obklopujícího chodníku pro pěší. Dvě oplocená hřiště na severním konci měla být stíněna keři a stromy. Odtok byl shromažďován v malé recipientní nádrži na jižním konci, předchůdkyni současného Želvího jezírka, která i přes mírné vlnky v betonových obrubnících prozrazovala svůj v podstatě obdélníkový tvar. Podél jižního břehu byl strmý svah, který nádrž zahrazoval, upraven a osázen stromy a keři, aby se zamaskovala jeho pravidelnost. Bývalá přijímací nádrž byla zasypána zeminou ze stavby Rockefellerova centra. 116
Město se však mezitím během velké hospodářské krize potácelo na pokraji platební neschopnosti. Na vyschlém dně nádrže vznikl „Hooverville“ improvizovaných chatrčí, protože město začalo skládkovat výplň. Bezdomovci byli nejprve vystěhováni, když se koncem roku 1930 pokusili na místo nastěhovat, ale nálady veřejnosti se postupně změnily v soucit. Několik desítek chatrčí na místě smělo zůstat až do dubna 1933, kdy byli vystěhováni.
Po zničení Hoovertownu navrhl komisař pro parky John E. Sheehy vybudovat na místě nádrže běžecké dráhy a míčová hřiště. Plán byl kontroverzní. Silně proti němu vystoupili ochránci památek a skupiny obhájců, kteří tvrdili, že by zničily venkovský charakter Central Parku, jak jej původně zamýšleli Olmsted a Vaux. Deník Daily News naopak Sheehyho plán podporoval a námitky odsuzoval jako třídní diskriminaci, protože odpůrci Sheehyho plánu byli především bohatí obyvatelé okolních oblastí. Sheehyho nástupce Robert Moses, který měl Velký trávník ASLA dotáhnout do konce, nastoupil do úřadu spolu se starostou Fiorellem La Guardia v lednu 1934. Moses následně nahradil Sheehyho plán svým vlastním, který po obvodu navrhované louky umístil velká hřiště a zařízení pro dětskou rekreaci.
Velký trávník byl v podstatě dokončen v roce 1937. Byl osázen borovicovými duby a evropskými lipami v redukovaném sortimentu dřevin v současném repertoriu.118 Instalací dětských herních prvků se Velký trávník stal dětským hřištěm, kontrastujícím s hřištěm pro dospělé v Severním lese a na Severní louce.118
Degradace a obnovaEdit
V padesátých letech 20. století dostal Velký trávník baseballové diamanty. Následovalo intenzivní využívání a v 70. letech 20. století měl Velký trávník silně zhutnělou půdu. Zastánci tvrdí, že toto zhutnění ještě zhoršilo jeho využívání pro venkovní koncerty poté, co byla v roce 1979 obnovena Ovčí louka. Erodovaná svrchní vrstva půdy, která se spláchla do jezera Belvedere, měla za následek eutrofizaci, která ho každé léto proměnila v řasovou polévku. Po renovaci zámku Belvedere v 80. letech 20. století byly na severním břehu jezera Belvedere umístěny bažiny a byly tam vysazeny želvy.
V roce 1987 navrhla organizace Central Park Conservancy renovaci jezera Belvedere. Tomu však bránil výskyt vážek v jezeře a projekt byl později odložen. V témže roce bylo jezero Belvedere oficiálně přejmenováno na Turtle Pond. V říjnu 1995 se organizace Conservancy ujala společného projektu rekultivace pětapadesáti akrů trávníku a jeho okolí. V říjnu 1996 bylo zahájeno opětovné zatravňování Velkého trávníku, při němž úředníci nahradili patnáctiakrový (6,1 ha) vejčitý kus trávníku a okolní plochy novým drnem za 18 milionů dolarů. Projekt byl dokončen v následujícím roce. Rekonstrukce zahrnovala instalaci 250 automatických zavlažovačů a 2 000 nových stromů a také přírodní slepou uličku pro pozorování volně žijících živočichů v oblasti.
Ochránci přírody také kompletně vypustili, znovu vyhloubili a upravili rybník Turtle Pond. Projekt, dokončený v roce 1997, byl navržen tak, aby v žádném místě nemohl divák obsáhnout celý jeho obvod. Břehové rostliny, jako jsou ještěrčí ocún, buxusy, želvovina (Chelone glabra) a kosatec modrofialový, byly vysazeny do ponořených betonových regálů navržených tak, aby každé skupině mokřadních rostlin poskytovaly ideální pokrytí vodou. Malý ostrůvek poskytuje želvám místa na slunění a bezpečná místa pro kladení vajec. Byly zde pozorovány četné druhy vážek, které dosud nebyly v Central Parku zaznamenány.
Leave a Reply